Exkluzivní rozhovor s Honzou Škampou - vítězem EPT Prague 2009 (1. část)

Je mu teprve 24 let a přesto už je považován za jednoho z nejlepších pokerových hráčů nejen v České republice ale dokonce i v Evropě. Řeč je pochopitelně o nejlepším českém pokerovém hráči současnosti Janu Škampovi. Přes svůj mladý věk toho ve své hráčské kariéře stačil dokázat už velmi mnoho. Jeho dosavadním největším úspěchem je bezesporu vítězství na EPT Praha, kdy se mu podařilo jako prvnímu Čechovi v historii vyhrát takto významný pokerový turnaj a zařadil se tak mezi nejlepší hráče v Evropě. Díky zisku trofeje z EPT Praha posbíral i řadu dalších ocenění. Nemohla chybět křišťálová karta jako cena pro nejlepšího českého pokerového hráče a v databázi The Hendon Mob byl v loňském roce veden jako 37. nejúspěšnější hráč živého turnajového pokeru na světě. Jak je vidět z výčtu úspěchů rok 2009 byl pro Jana Škampu opravdu výjimečný a my jsme měli možnost tohoto excelentního hráče vyzpovídat.

Jak jste se k pokeru dostal a jaké byly vaše pokerové začátky?
Jan Škampa: Moje úplně první setkání bylo asi ještě na střední škole, před 6 lety. Potom jsem viděl hrát nějaké kamarády na internetu, to mě zaujalo, vypadalo to zábavně a že se na tom dá možná něco vydělat, když je v tom člověk dobrý, to bylo v létě 2004. Dva roky jsem hrál tak nějak rekreačně, párkrát za měsíc po víkendech, hlavně freerolly. Z těch se mi podařilo občas něco trefit a s tím jsem mohl hrát další malé turnaje. Ovšem to k ničemu nevedlo a změna přišla až když jsem se pokeru před třemi a půl lety na podzim začal věnovat intenzivněji. Začal jsem se cíleně zdokonalovat, studovat různé internetové zdroje a tak dál. Během následujícího půl roku se mi opravdu hodně rychle dařilo se zlepšovat a zvyšovat svůj bankroll, takže jsem se posunul na vysoké cash game stoly a od té doby jsou úrovně, kterých jsem dosáhl, můj „denní chleba“.

Poker vám jistě bere spoustu času, studoval jste ekonomii, stále ještě zvládáte studovat?
Jan Škampa: Jsem pořád student VŠ, ovšem je pravda, že posledních pár let dávám ten čas pokeru a studiu se v podstatě nevěnuji.
 

Dá se skloubit hraní pokeru a studium na vysoké škole?
Jan Škampa: Je to těžké, na druhou stranu já jsem poctivě studoval až dokud jsem neměl vyloženě ty větší úspěchy a dokud jsem neměl naspořeno na roky života a nebyl si opravdu dost jistý, že se tím dokážu na dlouho dopředu zajistit. Určitě do jisté míry se to dá skloubit, když člověk hraje třeba o víkendech. Já jsem si dával pauzu na celý měsíc zkouškového. Je to náročné, ale věřím, že se to dá. Především bych nedoporučoval hráčům, aby přestávali se školou po nějakých krátkodobých úspěších, i pro mne to je už léta dobrá záložní možnost, k čemu se vrátit.
 

Někteří odborníci říkají, že se ekonomie a poker vcelku podobají, také v tom nalézáte určitou podobnost?
Jan Škampa: To určitě platí hodně. Já jsem studoval ekonomii na Karlově Univerzitě, tam je dost matematicky zaměřená a rozhodně dost těch věcí se přenáší k pokeru, nebo se dá přinejmenším použít podobný způsob myšlení. Je to ve všem možném – v počítání očekávané hodnoty různých zahrání rukou, posuzování potřebné výše bankrollu nebo jak čelit výkyvům štěstí a smůly.
 

Považujete se spíše za on-line hráče nebo živého?
Jan Škampa: Poslední dobou je to tak půl na půl, mixuju to. Ty velké živé turnaje jsem začal objíždět od loňského června a do té doby jsem byl skoro výlučně on-line hráč.

Věnujete se spíše turnajům nebo cash game?
Jan Škampa: Mám rád on-line cash game a naživo turnaje.
 

Kolik hodin týdně pokeru věnujete?
Jan Škampa: V dnešní době už to není moc. V těch posledních pár měsících to beru dost oddychově. Tím, že se zaměřuji na ty větší zahraniční turnaje, kdy jsem třeba celý týden pryč, tak potom tolik nehraju doma v Praze. V průměru to bude dejme tomu něco okolo 20 hodin za týden. Ovšem v té dřívější době to bylo klidně i 50, možná 60 hodin, to jsem se vážně nevěnoval skoro ničemu jinému.
 

Máte nějaký pokerový vzor, nebo už vám spíš přijde, že v současné době byste mohl být tím vzorem pro začínající hráče vy?
Jan Škampa: To je možné, že pro někoho určitým vzorem můžu být. Osobně žádný konkrétní vzor nemám, maximálně nějaké inspirující hráče. Vesměs jde o různé hráči podobného typu jako jsem já, kteří se vypracovali z ničeho až na vrchol pokerového světa.
 

Inspiroval jste se mladšími agresivnějšími hráči nebo spíše zkušenými?
Jan Škampa: Hledal jsem inspiraci spíš v těch podobných příbězích jako byl ten můj, tedy on-line hráčů, kteří začínali vyloženě čistě na internetu a až pak postupně přecházeli na živé hraní.

Vzpomenete si na svůj první živý turnaj? Jaký je podle vás největší a zásadní rozdíl mezi on-line hraním a naživo?
Jan Škampa: Tak to mi určitě nešlo, protože jsem ještě ani neuměl počítat poty a byl jsem u hodně věcí zmatený. Chce to nějaké přizpůsobování a je potřeba učit se obě disciplíny, pokud v nich chce člověk uspět. Obě hry mají hodně specifik. Vím, že mi dělalo dlouho problém vydržet se soustředit na těch velkých živých turnajích, co trvají několik dnů, osm hodin denně nebo i deset. Takže jsem třeba na svém prvním WSOP třetí den vyloženě odpadl. Naopak zase živí hráči mají problém, když přijdou k internetu a měli by hrát víc stolů najednou. Obojí je potřeba se naučit a nacvičit. Z herní stránky je největší rozdíl v druhu informací, co jsou k dispozici.
 

Je hodně náročné hrát několik stolů najednou a zároveň sledovat potenciálně nebezpečné hráče?

Jan Škampa: Internetové hraní je náročné svým tempem. Naživo má člověk dejme tomu jedno rozhodnutí za minutu a na internetu je to při více stolech pomalu každých 5 vteřin. Je to trochu jiný druh myšlení, takže někomu bude víc vyhovovat to internetové rozhodování, někomu zase spíše to živé. Naživo sledujeme toho soupeře osobně, jak vypadá, jakým způsobem se u toho chová, i mimika může pomoci. Na internetu potom může být výhoda používání nějakých statistik a podobných věcí.

Když je u stolu žena vnímáte to nějak jinak? Berete ji jako běžného hráče nebo pouze jako příjemné zpestření?
Jan Škampa: Příjemné zpestření to jistě je. Ženy obecně mají pověst, že hrají daleko opatrněji - průměrná žena oproti průměrnému muži - a spíš čekají na karty. Takže v tomhle ohledu se k nim dá přistupovat a mohou být čitelnější, ale určitě to neplatí pro všechny. Dobré hráčky z toho mohou hodně těžit, že je přesně soupeři podcení a budou si myslet, že hrají jenom silné karty.

Je třeba možné, že se některá umístí na dobrých pozicích?
Jan Škampa:

Ono se jich bohužel pokeru věnuje daleko méně, to je hlavní důvod, že jich není tolik úspěšných. Ale myslím si, že správná žena na správném místě se může dostat i mezi nejlepší hráče a uspět mezi nimi. Ostatně jsou i známé hráčky na světové scéně, co mají pravidelné úspěchy.

Považujete rok 2009 za přelomový ve své pokerové kariéře?
Jan Škampa: 2007 byl pro mě dobrý rok a 2009 zatím rozhodně bezkonkurenčně nejlepší, dá se říct zlomový. Hlavně v tom, že jsem začal víc hrát naživo, velké turnaje, a hned jsem dosáhl takového úspěchu, takže to určitě je obrovský posun.

Jaké byly pocity po vašem vítězství na EPT v Praze?
Jan Škampa: Bezprostředně po skončení to byla hlavně úleva, že už jsem to dotáhl do toho vítězného konce, že jsem byl spokojený se svojí hrou, že jsem nedělal nějaké chyby z únavy. Naopak jsem dokázal využít těch chyb, které z únavy začali dělat soupeři. Měl jsem to dost pod kontrolou v těch posledních momentech a byl jsem rád, že už je to za mnou a můžu si konečně po těch dnech zaslouženě odpočinout.

Byla nějaká fáze v turnaji, která byla nějakým způsobem těžká, že už to mohl být řekněme váš konec v turnaji?
Jan Škampa: To je tak v každém turnaji. Zrovna na tom EPT, které jsem vyhrál, jsem hodinu a půl před koncem prvního dne turnaje měl posledních deset big blindů, bylo to 6,000 chipů na levelu 300/600 a byl jsem i v all-inu s něčím jako Q-9 v barvě proti dvěma Jackům, takže jsem musel tohle vyhrát čistě o přežití. Od té doby už se mi dařilo. Do konce toho dne jsem velmi rychle dokázal nahrát asi 90,000 stack. Ani v těch dalších dnech jsem se ovšem nevyhnul all-inům. Musel jsem vyhrát pár coinflipů. Myslím, že třikrát jsem byl v all-inu o přežití, možná čtyřikrát do toho finálového stolu a potom ještě jednou na finálovém stole. Takže na takhle velkém turnaji je nepochybně potřeba štěstí a určitě nepopírám, že přispělo k tomu vítězství, ale bez toho to nejde.

Pokračování onedlho...