Co na sebe prozradil Barry Greenstein, „Robin Hood“ světového pokeru?

Jeho životní příběh ukazuje, že dobro z této planety ještě nevymizelo. Možná by se s trochou nadsázky dal nazvat Matkou Terezou ve světě pokeru. Barry Greenstein vítěz několika náramků WSOP a obrovská ikona stále populárnější hry se pro server PokerLizard.com rozpovídal o svém neobyčejném životě. A věřte, že člověk, jenž téměř všechny svoje výhry věnuje na charitu, má co říci …

Jste znám jako „Robin Hood“ pokeru, kvůli tomu, že většinu svých výher v turnajích dáváte na charitu.  Primární je pro vás charita Incorporated, která pomáhá zbídačeným dětem po celém světě. Co vás k tomu vedlo?

Začalo to v důsledku mého špatného rodičovství. Měl jsem rozmazlené děti.  Snažil jsem se jim ukázat, že ostatní děti nejsou tak šťastné jako ony.  Většina charitativních spolků měla náboženský program, a tam jsem peníze dávat nechtěl. Chtěl jsem, aby jídlo a šaty, které za mé peníze koupí, nebyly vnímány tak, že spasí jejich duše. I když vím, že věřící lidé to myslí dobře, nemám rád, když jsou potraviny nebo léky věnovány chudým dětem na oplátku za přijetí náboženství.

A můžete přiblížit, kolik dětí díky vám zažívá lepší život?

Nejedná se jen o děti. Lidem, kteří pomohli dostat oblečení a peníze k dětem, se říká koordinátoři. Myslím si, že právě tyhle osoby jsou nedoceněné a podceňované. Žijí v chudých poměrech a dělají pro děti hrozně moc. Proto z každého turnaje posílám každému koordinátorovi tisíc dolarů. Ale peníze jsem použil i na pomoc při katastrofách a přestavbách dětských domovů po celém světě. Charita Incorporated pomáhá více než 15.000 dětem  v 21 zemích. Rozhodl jsem se vyhrané peníze rozdělovat. Polovinu peněz dostane Incorporated a polovina ostatní charity. Pomáhám tam, odkud pocházím a kde bydlím. Dal jsem peníze mé vysoké škole v Chicagu a matematickému oddělení na University of Illinois, kde jsem dělal svou práci absolventa. Můj další plán je dát peníze do spolků a dětských domovů v místech, kde jsem vyhrál nějaký pokerový turnaj. Mám radost z toho, že se ke mně v poslední době přidávají i další hráči.

Děti z domovů mohou být šťastné, že jste vzal do rukou karty. Jaké byly vaše začátky?

Peníze v pokeru jsem začal vydělávat už ve dvanácti letech. Mám nadání na to, že jsem vždy začal vyhrávat v každé hře, kterou jsem hrál více než rok. Poker nebyl výjimkou. Hodně jsem pozoroval ostatní hráče a díval se, co dělají špatně a co dobře. Myslím si, že jsem velmi dobrý v analýze ostatních soupeřů a v tom, co mají za karty v ruce.

Jaké tři vlastnosti musí mít hráč, aby se stal světovou třídou?

Není to jen o třech vlastnostech. V mých knihách najdete 25 hráčských charakteristik v přesném pořadí.

Jakou nejdelší hru jste v kariéře zatím absolvoval?

Tři dny.  Ale to jsem byl v té nejlepší fyzické kondici, což mi samozřejmě hodně pomohlo. Teď už nejsem nejmladší, a tak bych to vydržel tak dvacet hodin.

Hrajete někdy online? A jak se vaše strategie se liší od živých her?

Když jsem psal svou knihu, ve které je mimo chodem také kapitola o online hraní, tak jsem hrál jen po internetu. Při online hře nemohu použít všechny své schopnosti, když nevidím tváře a řeč těla protivníků. Ale i tak jsem vyhrál více než 20.000 dolarů během týdne.

Co děláte ve chvíli, kdy si chcete od pokeru odpočinout a přijít na jiné myšlenky?

Vzhledem k tomu, že už jsem se během svého života celkem dost nacestoval na různé turnaje, tak jsem vždycky rád, když mohu být doma. Hodně času trávím u svého emailu. Dávám rozhovory, řeším nové nápady na různé softwary. Pro zábavu si občas zahraju na počítači.

Už jste někdy přemýšlel vážně o tom, že s pokerem skončíte?

Několikrát jsem chtěl přestat hrát, když už jsem si myslel, že mám dost peněz na důchodový věk. Pro sebe jsem nikdy moc nepotřeboval. Je ale legrační, jak vám rodina tyhle plány změní.

Co se vám nejvíce líbí na profesionální kariéře pokerového hráče?

Vždycky jsem chtěl být sám sobě šéfem. Proto jsem přestal pracovat ve společnosti Symantec, kde jsem se takhle necítil. Měl jsem pocit, jako by mi život proklouzával mezi prsty. Chtěl jsem dělat něco produktivnějšího. Teď, když vyhrávám peníze a dávám je na charitu, už ten pocit nemám. A to je dobře.

Co byste poradil amatérskému hráči, který touží po tom, vyhrát jednou náramek WSOP?

Nejjednodušší je, stále hrát a učit se. To je vše.