Rozhovor s Martinom Hrubým aj o úspechu na EPT Viedeň

Po úspechu P****Stars Pro hráča Martina Hrubeho sa opäť rozvírila v našich krajinách pokrová hladina. Ako Martin svoj úspech vnímal, čo pocas turnaja prežíval, a čo hovorí na tú najzaujímavejšiu handu finálového stola, po ktorej Daniel Negreanu reagoval "trošku" podráždene?

Velká gratulace k druhému místu na P****Stars EPT Vienna 2010. Podle zpráv z Vídně to vypadalo, že jsi měl relativně snadnou cestu až na final table. Bylo to opravdu tak jednoduché?

Martin Hrubý: Jednoduché to určitě nebylo, ale musím uznat, že průběh byl až do čtvrtého dne víceméně hladký. Na co jsem sáhl se mi dařilo, hlavně 6-7 se mi osvědčilo hned na začátku. Moje manažerka Veronika může dosvědčit, jak jsem na začátku říkal, že 6-7 nezahodím, protože to tady drží a největší hra turnaje je toho důkazem.

Je o tobě známo, že si v závěrečných fázích turnaje kontroluješ pomocí internetu, kdo s tebou sedí u stolu. Šel z některých soupeřů už předem strach?
Martin Hrubý: No, v pozdějších fázích main eventu bylo dost patrné, že pole je opravdu soft a například srovnání s hráči v side eventu opravdu bilo do očí. Že bych se vyloženě někoho bál, to nemůžu říct, na finálovém stole vynikal hlavně Daniel a pozdější vítěz, o jehož kvalitách mě přesvědčilo i to googlování.

Ze začátku finálového stolu ses skoro vůbec nezapojoval do hry? Byla to tvoje strategie?
Martin Hrubý: Bohužel mi pořád nepřicházela žádná kombinace, která by stála za prolomení betonu. Tuším 2x jsem měl handu, kterou jsem opravdu nerad foldoval (myslím, že A-T UTG) a pak ještě Ax někde na middle pozici, ale na pozici mi nechodilo vůbec nic, takže jsem několikrát foldnul i button a small blind bez akce přede mnou (měl jsem něco jako 92, 72 nebo 82).

Hodně diskutovaná byla "slowroll" handa s Danielem Negreanu. Co tě vedlo po tvé předchozí tight hře ke callu před flopem se 76o? Nad čím jsi přemýšlel před dorovnáním all-inu na turnu?
Martin Hrubý: Především jsem měl už úplně jiný (hratelný) stack cca 3 miliony a po raisu a callu byla ideální situace zapojit se z buttonu do hry s konektory a co víc si přát než 6-7. Před dorovnáním all inu jsem moc nepřemýšlel, ale byl jsem spíš v šoku, jestli je to vůbec pravda. Že to musím dát, jsem věděl hned, ale podvědomě jsem si uvědomil, že partii můžu lehce prohrát, pokud se na riveru zpáruje board nebo dojde flush. Daniel mě i mohl vyřadit. Taky mi blesklo hlavou, že pokud tu hru vyhraju, rázem jsme ve čtyřech lidech a já total chipleader s 10 miliony. Prostě šlo o strašně moc, nechtěl jsem udělat chybu a navíc jsem už i byl po pěti dnech hraní unavený.

V heads-upu se zdálo, že tě německý hráč, pozdější vítěz, přehrává. Bylo to hlavně tím, že ti nechodily karty nebo v tom bylo něco jiného?
Martin Hrubý: Určitě se na mně podepsala únava i stres z velké hry s Danielem. Němec hrál výborně a svojí skvělou hrou turnaj dotáhl do vítězného konce. Jsem samozřejmě trošku zklamaný, ale na svůj titul si klidně nějaký pátek počkám.

Částka €470,000 za druhé místo jsou určitě super peníze. Máš už naplánováno, jak velká část zůstane v pokeru? Čím se odměníš za takový úspěch?
Martin Hrubý: Odměním se novým mazlíkem – autem, část peněz investuji do svého projektu Abanana.cz, část jinam a zbytek zůstane v pokeru.

Jaké jsou tvé pokerové i nepokerové plány do nejbližší budoucnosti?
Martin Hrubý: Do pokerových plánů řadím Český pokerový festival, EPT Praha a PCA, spoustu mediálních akcí, rád bych stihl i dovolenou, když pánbůh dá.

Někteří pokeroví hráči jsou dost pověrčiví, co ty? Dodržoval si nějaké rituály?
Martin Hrubý: Určitě, protože když to drží, tak to drží. Jedl jsem ve stejné restauraci, před spaním jsem si dal stejného panáka, do kasina jsem chodil vždycky na prvním semaforu doprava na zelenou. Snídal jsem vždycky vajíčka, i když mi už lezla krkem, je toho víc, mám i svoje pravidelné rituály, které dodržuji na každém turnaji.

Chceš něco vzkázat čtenářům?
Martin Hrubý: Aby nekoukali na to, co jim říkají ostatní a šli si za svým snem. Já jsem od Monte Carla a svým způsobem ani tam neprožíval moc šťastné pokerové období, ale věřil jsem, že velká trefa přijde a nakonec jsem se dočkal. Nejdůležitější je vytrvat a já jsem důkazem toho, že to jde.